Proč usilovat o zakládání nových skupin, stanic a sborů?

    Autor: Petr Dvořáček

Kdybychom se snažili z Písma vytvořit nějakou "teologii zakládání sborů" bylo by to, jak říká Stuart Murraye "matení strategie s teologií a procesů s principy" (Murray, S. Church Planting - Laying Foundations, str. 29.) Především jde o velké poslání církve přinést evangelium blízkým i vzdáleným a ukazuje se, že zakládání sborů je jeden z nejúčinnějších způsobů, jak to v naší kultuře dělat. Dr. Timothy Keller o tom napsal: 

Usilovné, neustálé zakládání nových sborů je jedinou stěžejní strategií 1) pro početní růst těla Kristova ve městě a 2) pro celkovou neustálou obnovu a obrodu stávajících sborů v daném městě. Nic jiného - tedy ani masové evangelizace a evangelizační programy, mezi denominační aktivity a para církevní organizace, rostoucí megacírkve, církevní a sborové poradenství, ani proces obnovy církve nebude mít takový konzistentní pozitivní dopad jako dynamické, rozsáhlé zakládání dalších sborů. 

Dříve než uvedu několik důvodů, proč má dnes smysl zakládat nové misijní skupiny, stanice, sbory, chci předeslat, že jsem si vědom také složitosti, bolestí, mnohých nepochopení či pocitů křivd, se kterými se zakládání sborů v minulosti a nejednou i dnes pojí. Přesto všechno zakládání nese v konečném důsledku ovoce víry a rozšíření Božího království. 

Samo velké poslání (Mt 28,19-20: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.) v sobě obsahuje předpoklad zakládání sborů. Ježíš posílá učedníky činit učedníky, a to tak, že půjdou, budou křtít a vyučovat. Pokud je v naší eklesiologii (nauka o církvi) porozumění křtu jakožto vnoření nejen do Krista, ale i do jeho těla a to do konkrétního těla - církve (Sk 2, 41-47), pak Ježíš poslal učedníky zakládat sbory, v nichž by budoucí noví učedníci byli pokřtěni, stávali se stavebními kameny těchto nových sborů a byli vyučeni Ježíšově cestě. Jestliže žijeme v prostředí, kde je do 5% praktikujících obrácených křesťanů, v čem je naše situace jiná než ta v době apoštola Pavla? 

Také ap. Pavel zakládal sbory a nejen misijně působil. Přicházel do měst (Sk 16,12), kde zakládal sbory, ve kterých ustanovoval starší sboru (Tt 1,5). Na základě jeho slov v listu Římanům, se můžeme domnívat, že Pavel v tomto postupu byl systematický a jeho snahou bylo celé oblasti naplnit Kristovým evangeliem (Ř 15, 19). 

Neoddělitelným tématem od zakládání sborů v Písmu je předávání víry těm, kteří ji předávají těm, kdo ji předávají dál... (Mt, 28,19; 2Tim 2,2; Ž 78, 5-6). Jde o multiplikaci - množení či znásobování. Multiplikace je princip, který vidíme ve stvoření (Gn 1, 22; 9,1), ve spáse (Ž 78; 2K 9,10) v šíření evangelia (Sk 9,31). Stejně tak je to nepřehlédnutelný princip Božího slova, které, když dopadá na úrodnou půdu, vydává až sto "násobný" užitek (Mt 13,23). Z jednoho spaseného 100 spasených. Z jednoho sboru 100, 60 nebo 30 nových sborů. V Písmu vidíme, že se to v první církvi takto dělo: Církve pak sílily ve víře a rostly v počtu každý den. Sk 16,5 (B21). Biblický princip "požehnání" má multiplikační charakter. Vždyť Abraham je požehnán a v něm dojdou požehnání veškeré čeledi země (Gn 12, 2-3). Z jednoho muže celé národy! 

Několik důvodů zakládat sbory z praktického hlediska:  

• Celosvětová statistika ukazuje, že "rostoucími denominacemi jsou bez výjimky ty, které kladou důraz na zakládání sborů" (Wagner, P. C. Church Planting for Greater Harvest, str. 13.). Zakládání sborů se jeví jako nejlepší způsob evangelizace v naší kultuře. Nové sbory se tak mohou stát zdrojem nově obrácených lidí, kteří najdou zázemí ve velkém sboru, se kterým spolupracují. Pro některé nové lidi není silné nastavení zakládajících sborů "ven" a velká míra nestability odpovídající jejich osobnímu nastavení.  

• Mobilizuje církev. Každý člen týmu pro zakládání sborů je nenahraditelný a stojí v první misijní linii. Stejně tak v případě, že sbor vyšle zakládací tým, musí mobilizovat další členy, aby zaujali jejich místa ve službách sboru. Bez této urgence by však mnozí tito lidé pravděpodobně nepřevzali zodpovědnost a nevykročili do služby.  

• Nově zakládané sbory netrpí tolik na vytváření subkultury, která se za dlouhé roky ve větších sborech vytvořila. Nové lidi subkultura společenství neoslovuje, naopak odrazuje a působí na ně jako uzavřené společenství, se kterým nemají mnoho společného.  

• S argumentem, že dnes potřebujeme především revitalizovat stávající sbory lze jen souhlasit. Zakládání sborů však paradoxně pomáhá stávajícím mateřským sborům nacházet nové cesty, způsoby, formy, jak oslovit lidi a tak slouží k revitalizaci stávajících větších sborů. Nové sbory jsou inovativní, zkouší nové modely služby a tak se stávají laboratoří pro sbory velké.  

• V nových sborech rostou noví vedoucí církve. Nové sbory přitahují lidi se sklonem riskovat, vyzkoušet něco nového, inovovat, objevovat. Tito lidé by jako nově příchozí v tradičních sborech většinou nedostali příležitost. V nových sborech však mohou vyrůst v opravdové služebníky. Každého je třeba, malé společenství se navzájem potřebuje, žije touhou zaplnit židle novými lidmi. Toto prostředí společné služby je ideální pro učednictví, které je cestou ke zralosti v Kristu. 

Petr Dvořáček, předseda Odboru pro zakládání stanic a sborů (7Z) při RCB