Co se učí dnešní církev?

24.04.2020

Autor: Petr Dvořáček

Po měsíční karanténě a s představou dalších několika měsíců, kdy se pravděpodobně nebudeme moct setkat ve větším množství jako církev, se zamýšlím nad tím, co dělá církev církví a k čemu to, čím procházíme, může být pro nás jako církev dobré.

Určitě jde o jedinečnou možnost nechat se vykolejit ze zajetých brázd a klást si otázky, co můžeme, když tolik věcí nemůžeme. A možná si klást i nově otázky, co dělá církev církví. Kdo je církev? Snad jednotlivec uzavřený v karanténě, nebo manželé či rodina?

Představme si, že bychom takto fungovali třeba i rok. I půl roku stačí na to klást si otázku, jak budeme dál církví? Pro mě je odpovědí, že církví jsme my. Není jí naše modlitebna či kostel. Není jí soupis našich sborových aktivit a programů. To všechno je nyní passé, a přesto církev není passé. Církví jsme my. Já a ty tam, kde jsme. ... ani se nedá říci: 'Hle, je tu' nebo 'je tam'! Vždyť království Boží je mezi vámi!" (Mt 17,21). Považuji toto období za výjimečné tím, že nám Bůh připomíná, že církví jsme každý z nás, každý má jistou zodpovědnost za Boží dílo na tomto světě. Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. (1Pt 2,9) Nikdo za nás neřekne evangelium našim známým a přátelům. Žádný dorost, mládež či nedělní besídka nepovede naše děti k Bohu, pokud to neuděláme my sami doma. Večeři Páně nepřijmeme přes monitor, ale musíme si nabídnout chléb a víno vzájemně doma tam, kde jsme (máme-li někoho druhého v bytě). Nově nám každému může dojít, že je to na nás. Můžeme být kreativní podle svých duchovních darů. Každý z nás je ale církví, církví, která bude žít i po domech, protože není závislá na financích, budovách, programech a aktivitách. To všechno může dobře sloužit, ale podstatou jsme my a to co v nás a skrze nás bude dělat Bůh. Věřím, že Bůh nás učí tomu podstatnému, životu z něj a pro něj uprostřed tohoto světa. I kdybychom přišli o všechno, dokud budeme při vědomí, bude vždy cesta, jak sloužit tomuto světu ve jménu Ježíše Krista.

Jak můžu odrážet Boží charakter? S kým mohu sdílet svou naději v Ježíši Kristu? Kde mohu prokázat milosrdenství v Božím jménu? Jakými způsoby můžu chválit a uctívat Boha? I já jsem přece církev!